naše radosti a strasti

Hlášení v kauflandu

13. 1. 2017 11:40

Včera jsem vyrazila do vedlejšího města, kam běžně nejezdíme. Došlo pečivo a uzeniny, tak jsem šla do kaufu na pár maličkostí. Procházím regály, hážu do košíku blbosti, které nepotřebujeme ale já je zrovna chci! (a to jsem se cestou modlila - Pane prosím pomoz, ať koupím jenom to, co skutečně potřebujeme. Chyba není v Bohu, ale když já se pořád nechci pustit sebe a ta Boží napomenutí prostě strkám pod koberec a ještě se ohlížím, jestli mě u toho nikdo neviděl. Prosím o modlitbu! Konečně se pustit sebe!) No a konečně jsem dala do košíku chléb a mířím k uzeninám. Najednou se ozve z reproduktoru:

Věnujte prosím pozornost tomuto hlášení. Budoba obchodního domu se bude za pár minut zavírat. Prosíme všechny, aby nechali vozíky tam kde jsou a klidně opustili obchodní dům i nouzovými východy. Naši zaměstnanci vám budou nápomocni. Věnujte prosím pozornost tomuto hlášení.... 

A tak pořád dokola. Asi deset, možná i víc minut. No, mrkla jsem na svou nejmladší ratolest v košíku a říkám si, šak co, už mi chybí jen ta uzenina, kterou mi právě paní podává a hajdy k pokladně (ano, zde mě Bůh velmi jasně ušetřil dalších zbytečných výdajů. Půlku obchodu jsem proběhla k pokladně a nekoukala po zbytečnostech!) Mám takovou zvláštní schopnost - umím si vybrat frontu, která je nejpomalejší.... zatímco vedle už odbavili pět lidí, já pořád stojím třetí v pořadí :D a do toho pořád rozhlas:

Věnujte prosím pozornost tomuto hlášení....

Fronty u pokladen mám ráda, je to doba ztišení a odpočinku, kdy mohu myslet na Boha. A do toho:

Věnujte prosím pozornost tomuto hlášení.....

A kolem se nic nedělo. Nikdo nezanechal košík na místě, nikdo nešel ven, nikdo se nepřestal přehrabovat v regálech a nepodíval se ke stropu, aby lépe rozuměl. žádný zaměstnanec nikoho neupozornil, aby poslechl výzvy v rozhlase.... prostě naprostá netečnost.... 

Konečně jsem vyložila zboží na pás. A druhá moje nadpřirozená schopnost - když jsem na ředě, střídají se pokladní :D Přišla nová. Ta stará se ptá - co se vlastně děje? Ta nová - ale byl nějaký problém ve skladě, ale už je to vyřešené. A jak to šlo tady? Ta stará - nijak. Vůbec nikoho nezajímalo, že byli vyzváni aby odešli. Dokonce se na to zeptala jenom jedna jediná paní ze všech lidí, které jsem odbavila.

Mám ráda životní situace, které můžeme pěkně prorozjímat. Kolik hlášení, upozornění dostáváme v dnešní době! Medjugorje, Guadalupe, Fátima... Neustále slyšíme - Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky... Uděláme skutečně něco? Pamatujeme v modlitbě na mír? Na válkou postižené? Poprosíme Boha o milosrdenství? Pannu Mariu o ochranu? A co práce na sobě samých? Zvedneme hlavu k hlášení? Nebo se pořád přehrabujeme v regálech zbytečností... Chystáme se na plesy, navštěvujeme kadeřníky, odpočineme si ve wellness... Kdy naposledy jsme si šli odpočinout do kostelní lavice mimo mši svatou? Co děláme pro svou duši, pro spásu své duše a spásu jiných? Jak my sami pomáháme Bohu v tom, aby v našem životě, rodině, farnosti, světě, zavládla láska a mír?

A v naší duši pořád rezonuje: Věnujte prosím pozornost tomuto hlášení... Ježíš nikdy nepřestane klepat. 

 

V modlitbě a o modlitbu prosí P+

Zobrazeno 1584×

Komentáře

JiKu

Těch otázek na konci je příliš mnoho.
Mnoho otázek = žádná otázka.
Žádná otázka = žádná odpověď.

JiKu

A ještě mě napadá, že moje chování v tom kauflandu by velmi záviselo na tom, jak by se chovali jeho zaměstnanci. Pokud by dál odbavovali u pultu, vybalovali zboží a kasírovali u pokladen, asi bych takové hlášení také ignoroval.

Zdalipak to nemá nějakou analogii v církvi?

bumik

Hmmm, možná právě naopak je na konci jen jedna otázka - jak já odpovídám na Boží volání?

vobis

To je zajímavé!
Já, kdybych slyšel takové hlášení, tak vím, že bych ho okamžitě nenápadně, ale rychle uposlechl. Naprosto by mě přitom neovlivnilo číkoliv chování. Až bych byl se svými blízkými v bezpečí, hysterickým hlasem bych do prodejny zvolal: „Hoří! Hoří!!! Utíkejte, lidičky, všechno to tu na prach zhoří!“

spitfire

Bumík: a jak poznáte z těch událostí (Medjugorje, Guadalupe, Fátima... ), že jde o hlášení?

Bumík: co myslíte, když z cca osmy metrů spadne na člověka paleta 2L minerálek, může mu udělat bebínko? Asi se shodneme že jo a přesto se lidi v hypoši nebáli chodit těsně kolem retraku kterým se takové palety těch 2L minerálek zakládají. Mohl bych moralizovat jako vy, ale nedělám to, protože to bylo cool. Jak říká Kilgore, jako vůně napalmu po ránu.

bumik

Spitfire. Prosím neurazite se, když vám řeknu, že jsem vůbec nepochopila co říkáte? Omlouvám se za svou nevzdělanost s upřímně vás prosím o shovívavost. Jsem prostá a často nechápu, co kdo říká. Největší problém mám s ironií a sarkasmem. Jen chci upřesnit, co mě zaujalo na vašem komentáři - na svém blogu hovořím sama k sobě, rozjímám nahlas. Neměla jsem úmysl nikoho moralizovat, tedy vlastně pouze sebe. Vlastně bych mohla na konci článku dodat - a tak se stale honím za zbytecnostmi a to podstatné mi uniká i přes veškerá hlášení, kterých se mi denně dostává bezpočet. Pokoj Vám.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz